Údolí nad Rifflsee, olej na plátně, 25 x 30 cmPitztal je naprostá nádhera!!! To nemá cenu komentovat, to se musí vidět! Pro cyklisty to asi není, ale pro pěšáky, zvláště trochu náročnější, ráj na zemi. Jestli někoho zajímá hotel, tak můžeme jen vřele doporučit Hotel Rifflsee v Mandarfen (St. Leonhard im Pitztal). Malý hotel na kraji Mandarfenu, ceny více než dostupné, polopenze, dokonalá obsluha. Prostředí, ve kterém se každý bude cítit příjemně, na nic si to nehraje, prostě ideál. Hotel se najde snadno, protože Mandarfen má tak asi patnáct čísel včetně stanice lanovky. A Mandarfen je až úplně v závěru údolí, takže ten se taky minout nedá. Adresa hotelového webu je taky jednoduchá: www.rifflsee.at. Ubytovali jsme se do čtvrtka, protože pětidenní předpověď počasí říkala, že ve čtvrtek začne pršet. V úterý upřesnili déšť na čtvrtek odpoledne, bouřky na večer. Naplánovali jsme tedy návrat z treku na druhou odpoledne. Ve dvě jsme došli k autu a začalo pršet... Jak to mohli vědět?!
K hotelu patří velký černý kocour, sympaťák, který tvrdě celý den pracuje na odchytu myší. Ten se opravdu nefláká, každý den jsme ho večer viděli jak nese z louky myš... doufám, že to nebyla pořád ta samá. :-)
Malování dost náročné, protože buď jsme měli naprosto průzračný vzduch, takže atmosférická perspektiva funguje dost mizerně - prostě alpská příroda nějak kašle na teorie. Člověk má dojem, že na tu horu v dálce si může sahnout a přitom je to pět hodin tvrdého treku. Nebo naopak vzduch byl, když byly mraky a k večeru, prosycený jemným stříbrem rozmazávajícím trochu kontury, vylehčující hluboké stíny - pohádková atmosféra pohádkové krajiny.
Všude málo lidí, jen na horní stanici lanovky pár lidí oběhne jezero, jakmile ale vyrazíte dál, nepotkáte skoro nikoho. Krávy ano, ovce taky, dál pak už jenom sviště. Dole v Taschtalu ještě velké stádo koní a poníků. Pozor: kontrolují obsahy batohů a zabavují jabka. Když nejsou jabka, chtějí aspoň pohladit.
