úterý 30. listopadu 2010

Úvod do Modřan

Po návratu ze sladkého Toskánska jsem si uvědomil, že je třeba namalovat také něco jiného, než krásnou krajinu. To pravé umění musí být pokud možno kontroverzní, hnusné, bořící staré tradice, provokativní, nastolující otázky, neotřele pohlížející, zkoumající otázky imaginace v kontextu iracionálna a tak podobně. Navíc musí být tak nesrozumitelné, aby se o něm dalo hodně nakecat... čím by se taky výtvarní kritici živili, že jo.

V krajinářství se na to dá jít přes námět. A protože jsem strávil dvacet let na sídlišti Modřany, tak jsem si řekl, že takové depresivní sídliště na začátku podzimu by mohlo splnit dostatečně úlohu předmětu uměleckého ztvárnění. Obzvlášť, je-li zváno familierně sídlák nebo láskyplně svými mladými obyvateli ghetto.

Tak jsem se do toho pustil. Výsledek posoudíte sami v nejbližších dnech. Ale předem varuju: nějak se nepovedlo splnit zadání umělěckosti. Mám obavu, že to sídliště zas tak hrozné místo k životu není a já asi nejsem umělec. Jsem jenom malíř.

neděle 21. listopadu 2010

Studie k portrétu


Studie, olej na desce, 25 x 30 cm